Mladý, pětadvacetiletý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi. Po několika minutách jízdy se mladý Žid zeptá staršího: "Kolik je hodin?"
Starší Žid mlčí a neodpovídá. Mladý Žid si pomyslí,že je zřejmě cizinec, a zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky a v yiddish. Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí: "Blíží se konečná, budeme vystupovat."
Starší Žid povídá: "Děkuji, pane průvodčí."
Mladý Žid se rozhořčeně obrátí na staršího: "Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujete, a s průvodčím ano?"
Starší Žid klidně odpoví: "Podívejte, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdyby jsem vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, že mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznejte sám: můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který v pětadvaceti letech nemá své vlastní hodinky ??"

Přijde kontrolor z finačního úřadu do synagogy. Provádí kontrolu, a pak se obrátí na rabína a říká:
"Všiml jsem si, že kupujete hodně svíček."
"Ano," odpověděl rabín.
"Dobře a co děláte s voskem, který odkapává?" zeptal se kontrolor.
"Dobrá otázka" povídá rabín, "my ho schraňujeme a když ho máme dost, pošleme je zpátky k výrobci svíček a on nám občas pošle krabici zdarma."
"Ó," odpověděl kontrolor, poněkud zaskočen tím, že na svou neobvyklou otázku dostal tak praktickou odpověď. Řekl si, že bude pokračovat svým nepříjemným způsobem. "Rabíne, a co tyhle všechny vaše nákupy macesů? Co děláte s těmi drobečky?"
"Ano," odpověděl rabín klidně, "no vlastně je schraňujeme a když jich je hodně, pošleme je v krabici zpátky výrobci a on nám občas pošle krabici macesových koulí."
"Hm," zamručel kontrolor a přemýšlel jak rabína znervóznit. "Dobře, rabi, a co děláte se všemi těmi předkožkami z obřízek?"
"Ano, ani tady neplýtváme." odpověděl rabín. "Co děláme je to, že je schraňujeme a když jich máme dost tak je pošleme na berňák."
"Na berňák?," zeptal se nedůvěřivě kontrolor.
"Ale ano," odpověděl rabín, "na berňák ... a oni nám asi tak jednou za rok pošlou takovýho malýho čuráka jako jste vy."