Poslední článek, který jsem se rozhodl napsat jako postřeh ze svého zájezdu do Paříže, jsem promýšlel už dávno předtím. Cesta do Francie byla pomyslnou poslední kapičkou k utvoření, či spíše k potvrzení, mého názoru. Jedná se o fakt, který mě, a nejen mě (jak jsem se dozvěděl od svých přátel a posléze i v jednom časopise), štve již dlouhou dobu. Jedná se o výši vstupného a uplatňování systému slev v našich kulturních památkách. Vstupné se mi zdají totiž nehorázně vysoké a systém slev naprosto neprůhledný a neplnící svůj účel. Proč? Podívejme se, jak to funguje ve Francii... (Mimochodem - nejen v ní, ale ve všech "starých" členských státech EU.)
V hlavním městě země galského kohouta, poznamenejme, že tato má jeden z nejvyšších průměrných platů v EU, se pohybuje vstupné do všech kulturních památek kolem 5 EUR. Tím "kolem" mám na mysli +/- 3 EUR, tj. našinec v přepočtu zaplatí zhruba od 60 Kč (2 EUR) do 230 Kč (8 EUR). Nejčastěji se však ceny pohybují v rozmezí 4 - 6 EUR (tedy cca 115 - 175 Kč). Krom toho ve většině případů je nabízena sleva mladým do 26 let (tedy nejen studentům!) a lidech důchodového věku. Její velikost se pohybuje mezi 30 - 60 % ceny. Postižení spoluobčané mají samozřejmě přístup zdarma.
Nyní si možná říkáte, v čem je problém. Hodnoty vstupného jsou zhruba srovnatelné. Ale buďte si jisti - nejsou. Například vstupné do nejznámějšího světového muzea, pařížského Louvre, stojí 8 EUR, tedy zmíněných cca 230 Kč. Na běžnou výstavu na Pražském hradě však zaplatíte kolem 400 Kč. A zatímco kdybyste chtěli projít celý Louvre a zastavit se u každého exponátu jen půl minuty, trvalo by vám to několik měsíců, výstavu na Pražském hradě projde i pohybově postižený nejdéle za den. Naprosto mě pak šokovala informace, že vstupné na letošní letní expozici na Pražském hradě bylo v hrubém přepočtu (!!!) větší, než na premiéru této výstavy v Metropolitním muzeu v New Yorku.
Úplná anarchie pak panuje v systému slev, které by měly kulturu zpřístupnit nevýdělečným (resp. méně platebně schopným) vrstvám obyvatelstva. Zatímco v civilizovaných státech uspějete s občanským průkazem, u nás si člověk, pokud chce párkorunovou slevu, jež často ani nestojí za to, musí pořídit nějaký průkaz, který buď platí jen ve specifických zařízeních nebo přijde na tolik peněz, že opět nic neušetříte. A to ani nemluvím o slušnosti přístupu pokladních, které se často na člověka žádajícího slevu koukají jako, v lepším případě, na póvl, v horším, jako na zloděje.
Všimněte si, že jsem v předchozích řádcích porovnávajících podmínky u nás a v zahraničí opomenul zahrnout rozdíl v koupěschopnosti obyvatelstva. Pro úplnost si tedy doplňme, že v popisované Francii je průměrný plat kolem 3000 EUR. A co vy, berete plat 87 000 Kč?
