O tom, že památky zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO jsou skutečnými skvosty, asi nikdo nepochybuje. Ne každá má však tu výhodu, že je dostatečně známá a dobře přístupná - tedy turisticky atraktivní. A tak zatímco třeba všichni zamíří do jihočeské Telče, kde, ač je místní náměstí skutečně krásné, nemá člověk po hodině až dvou co dělat, většina lidí už se nezastaví o něco málo (cca 20km) jižněji položených Slavonicích.
Co je ve Slavonicích tak zajímavého? Samozřejmě musím jmenovat především na seznamu UNESCO zapsanou městskou památkovou rezervaci. Nicméně to není to, kvůli čemu bych chtěl tento kout republiky vyzdvihnout, neboť - odborníci prominou - "ty baráky jsou všude stejný". Slavonice ovšem nabízí mnohem mnohem více. A tak, ačkoliv se jedná o malé městečko, můžete zde bez problémů strávit celý den a nudit se rozhodně nebudete. Nechce se mi vás nudit popisem všech detailů, ale alespoň tři atrakce, které mě osobně nejvíce zaujaly, zmíním...
Na prvním místě musím zmínit místní kostelní věž, která je za fyzický výkon a pár korun vstupného přístupná každému člověku. Krom nádherného výhledu na celé městečko a jeho pomátky však nabízí ještě něco - od paty ke špici je vylepšena cedulemi s různými vtipnými hláškami psanými v místním nářečí. Jejich autor byl velmi nápaditý, takže mohu garantovat, že věž neopustíte dříve, než všechny nápisy prostudujete. A že jich je...
Druhá vynikající atrakce je průchod místním podzemím, které po staletí sloužilo k odvodňování staveb, pak bylo zaplaveno, ovšem v posledním desetiletí je znovu čištěno a obnovováno. Pokud nevíte do čeho jdete, určitě zvolte kratší trasu, hrát si na hrdiny nemá cenu. Prostory jsou skutečně stísněné a ač budete vyzbrojeni baterkami, gumovým oblečením a přesnými instrukcemi průvodce, poradit si musíte stejně sami. Nicméně zážitek je to, netrpíte-li klaustrofobií, skutečně vynikající. Děti můžete vzít klidně s sebou, ve výsledku zjistíte, že dospělý člověk má celou exkurzi výrazně těžší. A tím více, čím objemnější je.
Třetí místo, které budu jmenovat, se nenachází přímo ve Slavonicích, ale asi kilometr za nimi v lese. Odbočka je dobře označena z cesty na Jindřichův Hradec. Milovnící historie a vojenství už asi tuší, o čem mluvím. Ano, je to největší muzem československého lehkého opevnění (bunkrů) u nás. I když nejste příznivci tohoto, doporučuji jej navštívit. Uvidíte zde mnoho objektů typických, méně obvyklých i unikátních. Každý z nich je proveden tak, že se nachází v nějaké fázi budování/příprav - od "rozestavěného" až po plně maskovaný a vybavený. Celý prostor je upraven tak, jak by měl být - tedy např. včetně palebných průseků. Části areálu jsou dokonce vybaveny jak protipěchotními, tak protitankovými zátarasy. Opravdu nikde jinde nezískáte lepší představu o tom, jak celý systém vlastně měl fungovat. Jednotlivé bunkry jsou totiž stěží polovina opevnění. Areál je vytvořen jako naučná stezka s množstvím pěkně provedených informačních cedulí. Vstup je zdarma, při prohlídce vnitřních prostor bunkru můžete věnovat dobrovolný příspěvek na údržbu a vylepšování areálu.
Mimochodem, pokud míříte do jižních Čech z větší dálky a předpokládáte, že tam přenocujete, doporučuji penzion a kemp Javořice. Krásné prostředí, vysoká úroveň a vynikající služby za velmi přijatelný peníz. Co si přát více...
Po ohlasu jednoho slavonického rodáka, kterému tímto děkuji, si dodatečně dovolím uvést na pravou míru některé omyly, kterých jsem se výše dopustil. Prvním šlápnutím vedle je fakt, že Slavonice dosud (1.6. 2007) jsou pouze kandidátem na zapsání do seznamu UNESCO (čemuž se opravdu upřímně divím). Druhou opravu pak musím směřovat k nápisům ve slavonické věži. Nejde o místní nářečí, ale o dobře promyšlené lákadlo na turisty. No, klobouk dolů před autorem. [pozn. aut.]
