Po dlouhé době jsem se zase jednou podíval na televizi a musím hned ze začátku upozornit, že mě hodně naštvala. K mé smůle se mi totiž podařilo shlédnout publicistický pořad "Reportéři ČT", konkrétněji reportáž o dětské pornografii. Nějakého chytráka opět napadlo vyzkoušet, jak ji lze snadno sehnat na internetu. Uvážíme-li skutečnost, že "kdo hledá najde" připočítáme vlastnost, která činí internet internetem - tedy obrovskou otevřenost - je nad Slunce jasnější výsledek takové akce.
    Nebudeme si lhát do kapsy. Internet skutečně podobným druhům kriminality přeje, to je bez diskuse. Samozřejmě bych byl radši, kdyby se takové věci neděly, avšak všechno má vždy svůj rub a líc. Na automobilovou dopravu také nikdo špínu nehází, přestože díky ní umírají ročně tisíce lidí. Nedokáži však pochopit, jak někdo může být takový, odpusťte mi to slovo, blbeček a problém spočívající spíše v děravé legislativě a nedostatku odborníků v řadách mužů zákona, hází na službu bez níž by sám už ani nemohl existovat.
    O televizní publicistice (a je úplně lhostejné, na kterém kanále) jsem neměl nikdy valné mínění. V tomto mě utvrdily mimo jiné dvě reportáže z mého okolí, jejichž pozadí jsem znal a televizní podání mělo do reality daleko asi jako bambusové plavidlo afrických domorodců do motorového člunu. Dnes jsem byl však přesvědčen o totálním úpadku a minimálním rozumu reportérů. Upozorňovat totiž na problém tak, že naházím špínu na lidi v jejichž moci není toto řešit a potenciálním úchylákům nabídnu video-návod "jak na to", je velmi mírně řečeno ubohé.
    Na konci reportáže bylo řečeno něco v tomto duchu: "Některé takto získané materiály byly natolik otřesné, že se neodvažujeme ani naznačit jejich obsah. I otrlým povahám se z toho zvedal žaludek." Mám-li být upřímný mně se zvedá žaludek při představě, jak zítra ráno v tramvaji o internetu nic nevědoucí babičky diskutují na téma "kam ten svět spěje". Schopnost televize ovlivnit takovou masu lidí je až neuvěřitelná. Když se toto pak zkombinuje s touhou po senzaci, vzniká katastrofa. Člověka kolikrát napadá kacířská myšlenka, že cenzura není na jednu stranu zas tak špatná věc :(

P.S.: kdo nepochopil nadpis - zkratku "s.m.o." jsem si vypůjčil od mého oblíbeného kreslíře Milana Kocmánka. V jednom jeho vtipu byla použita pod nápisem "Policie" a její význam byl vysvětlen jako "společnost s myšlením omezeným" :-).