Po euforické základní a osmifinálové skupině hokejového mistrovství světa zůstali naši hráči stát na prahu semifinále, když nedokázali zdolat disciplinované Spojené státy americké. Znovu se ukázalo, že sebelepší a sebelépe hrající borci nestačí a vždy je potřeba alespoň kousek sportovního štěstíčka. Tentokrát se k nám však obrátilo zády a skvělý výkon našich hokejistů zůstal neoceněn.
Prakticky celý národ zůstal dnes večer zmrazen a zklamán. Není divu - hokejová země vystavěla palác, posbírala své hvězdy (ve velmi kladném slova smyslu) a očekávala úspěch. Místo toho přišla krutá a, troufám si tvrdit, hodně nespravedlivá porážka. Ale hlavu vzhůru, je to jen sport a za rok můžeme ukázat, že letos to byla opravdu jen smůla, co nám zabránilo vyhrát.
Myslím a doufám, že nejsem sám, kdo to tak cítí. Vždyť sedmnáct tisíc hlasů řvoucích v hale "Hoši děkujem'" i po tak smolném utkání hovoří za vše... Takže slovy klasika "nepropadejte panice" a v duchu si řekněte to, co já jsem chtěl vyjádřit tímto článkem: Přesto, že výsledek není dle našich představ, ukázali jsme světu, že i malý národ dokáže velké věci. Hoši děkujem'!
