Člověk je od přírody vybaven jen velice omezenými smysly, jejich zdokonalení lze dosáhnut buď neustálým cvičením, nebo s pomocí moderní technologie. K vidění v noci a za ztížených podmínek se používají dva systémy - zesilovače světla (noktovize) a tepelné snímače (termovize). Vzhledem k tomu, že noktovize i termovize jsou v současné době schopny nějakým způsobem pracovat s infračerveným spektrem, nedá se přesně určit, kdy se jedná i infračervené vidění.
    Noktovize využívá zbytkového světla měsíce, hvězd nebo jiných zdrojů, to je až 25 000 krát zesíleno. Objektiv přístroje přijme fotony okolního světla a fotokatoda je převede na elektrony. Tento signál se zesílí a zpětně převede na světlo zelené barvy, na níž je lidské oko nejcitlivější. Předmět velikosti židle je pak rozeznatelný na vzdálenost 600 metrů při osvětlení jedné tisíciny luxu (z měsíce za úplňku dopadá na Zemi 200 tisícin luxu). Kombinací videokamery a noktovize lze pořídit důkazní materiál s tvářemi pachatelů i za nepříznivých podmínek. Noktovizory třetí generace dokonce pracují v blízké infračervené oblasti. To umožňuje vidět i paprsky bezpečnostních systémů a vyhnout se jim.
    Druhý typ přístroje pro noční vidění využívá tepelné záření pro lidské oko nezachytitelné. Vyzařují je všechna tělesa, a to tím intenzivněji, čím jsou teplejší. Termovize dokáží zaznamenat rozdíly desetiny stupně a snadno zjistí kráčejícího člověka na vzdálenost několika set metrů. Jejich využití je především při hlídkování na rozsáhlém území a nočních akcích, v uzavřených prostorách bez přítomností zbytkového světla. Termovizi lze též identifikovat objekty, či automobily používané pachatelem (vyhřátá místnost, odhozený předmět, teplý motor). Termovize ale neumožňuje identifikovat osobu podle obličeje, neboť není schopná rozlišovat stíny utvářející rysy člověka.
    Nejmodernějším systémem sledování zvuku je založen na laserovém paprsku, který dokáže zachytit, i docela nepatrné vibrace, které způsobují různé zvuky. Zpracováním vyslaného a odraženého laserového paprsku lze zvuk rekonstruovat a porozumět neslyšnému hovoru.
    Zpracování a vyhodnocení informací, které nejsou bezprostředně využitelné, je významnou oblastí a tady rovněž zdatně pomáhá elektronika. Pokud jde o obraz, rozhovor, rozhlasové či televizní vysílání, všechny informace jsou převáděny do formy elektrických signálů. V závislosti na podmínkách příjmu však nejsou vždy využitelné. Elektronika je dovede vyčistit a vyhladit do té míry, že jsou srozumitelné. Počítačovým zpracováním lze kupříkladu vytvořit skutečný obraz věci, či osoby z náznakových a nejasných záběrů snímaných mžikově či několika míst a úhlů. U zvukových záznamů a odposlechů se především vyřadí všechny parazitní ruchy z okolí. Při teroristických akcích je mnohdy nesnadné určit, odkud vyšla střela. Pro takové případy byla vypracována identifikační metoda rozboru zvukových vln výstřelu a okamžitého výpočtu směru a druhu zbraně.