Pokud jste na trati, svět pro vás přestává existovat. Jste pouze vy, spolujezdec a auto. Není nic důležitějšího, než naslouchat svému vozu a věřit, že to společně dokážete. Když se tohle naučíte, máte velkou šanci na úspěch. Truck Trial vznikl koncem padesátých let v Británii. Do Oubětic na Příbramsku ho z Německa přivezl Petr Böthken a v Čechách se jezdí od dubna 1999. Nový adrenalinový sport - soutěžení náklaďáků v extrémním terénu - měl od té doby šestadvacet závodů.

    V soutěžích Truck Trialu, tedy závodů náklaďáků v extrémním terénu, závodí nejen vozy známých značek jako Tatra, Iveco, Avia, Praga, Ifa či Mercedes, ale i prototypy kolosů nad 3.5 tuny, na jejichž pojmenování se majitelé a tvůrci zároveň vyžili. Jména jako Šílený Max, Mouchoď, Edward nebo Pinocchio prozrazují cosi o atmosféře závodů.
    Skutečnou kuriozitou mezi trucktrialovými vozy je Zil, vůz ruské výroby, jedenáctitunové monstrum na osmi kolech, z něhož se dřív odpalovaly rakety. Tento devět metrů dlouhý a téměř tři metry široký kolos si pořídilo před časem pro zábavu šest mužů z Újezda nad Lesy. "Byla to spíš náhoda, že jsme na něj natrefili, běžně taková auta k prodeji vůbec nejsou," říkají. Zil, vyrobený před dvaceti lety v Sovětském svazu, je skutečně vyjímečný. Zajména svými dvěma sedmilitrovými motory. Tři nádrže pojmou 400 litrů pohonných hmot. Újezdská parta se původně chtěla vozit jen po polích. Pak zjistili, že existuje Truck Trial, a měsíc pracovali na úpravě "speciálu". Tým kolem Zilu vytvořil hned dvě posádky, což závodní pravidla povolují. Na rozdíl od soupeřů jsou v kabině tři lidé. Uprostřed sedící člověk má totiž na starosti sledování monitoru, kam je převáděn obraz z kamery, snímající zadní část vozu.
    Balvan o velikosti kuchyňského stolu v podstatě není žádnou překážkou. Auta střídají prudká stoupání s téměř kolmým pádem a brodí se bahnem a vodou. Je jenom na řidiči a spolujezdci, jak se z takových situací dostanou. Rychlost nehraje žádnou roli, jenom přesnost, zručnost a pevné nervy posouvají hranice toho, co se považuje za sjízdné. Pozorovat je při závodech mistroství republiky můžete od dubna do září na speciálních tratích. Ať už je to kamenolom Dasnice na Sokolovsku, pískovna společnosti KEMAT Skalná ve Velkém Luhu nebo motokrosová trať AVZO TOMAS Chříč, Mohelnice u Šumperka, bývalý vojenský prostor Milovice u Lysé nad Labem nebo některé další. Jsou to vždy opravdové terény - povrchové doly, motokrosové tratě, pískovny a podobně, kde na vozy čekají kontrolní sekce vymezené praporky. Soutěží se na přesnost průjezdu v bodovaném úseku. Traťoví komisaři připravují sekce zhruba týden dopředu od rána do večera a rok od roku jsou závody těžší a nebezpečnější.
    Když se poohlédneme po světě, Europa Truck Trial je jistě super záležitost. Má tradici, je přenášený satelitem, má propracovanou organizaci a řídí ho zkušený organizační výbor. Bohužel je pro většinu českých účastníků příliš drahý a země jako Španělsko, Francie a Belgie jsou trochu z ruky. Proto se zrodila myšlenka CTT, tedy Český Truck Trial. Alternativa pro našince nesrovnatelně levnější a dostupnější, i když naše účast na evropských závodech není zas tak ojedinělá. O úspěchu v trucktrialových závodech by mohl například vyprávět Pavel Cacák, dvojnásobný mistr Evropy ve své kategorii.
    Jaký vlastně je trucktrialový jezdec? "Neustále něco šroubuje, sváří, řeže, a pokud zrovna nedělá ani jednu z těchto svých oblíbených činností, můžete si být jisti, že právě prolézá jiné auto, traktor či tank, aby očíhnul nějaká další vylepšení," říká Petra Jelínková. Manželky trucktrialistů to rozhodně nemají jednoduché. Jakmile začne sezóna, nastává pro ně čas netradičních rodinných výletů. Ne do města za kulturou či památkami, ale z jedné divoké lokality do druhé. V bojových podmínkách, odříznuté od civilizace hledí na to, jak se jejich milý řítí vstříc nebezpečí. Nějaký kulturní program s vystoupením umělců je během závodů slabá náplast. A jejich muži? Někteří si přímo vychutnávají, když se během závodu obrátí na střechu nebo alespoň na bok. Ostatně pro řidiče a spolujezce je předepsaná ochranná přilba, čtyřbodové bezpečnostní pásy a stejně jako na jiných motoristických závodech doporučeno ohnivzdorné oblečení. Zasvěcenci ale tvrdí, že jistá dávka masochismu je při kolizích nutná. Uvědomíte si to ve chvíli, když se pod speciálně upraveným vozem válíte v bahně a nekonešně dlouho zkoumáte, co tam prasklo. Mnohý trucktrialista v zimě při opravě roztržených spojek, diferenciálů a popraskaných rámů kategoricky prohlašuje, že končí. Ale stačí první jarní závod a zase mu stoupá hladina adrenalinu a těší se na příští. Protože úspěch není jen stát na bedně, i když na trucktrialové závody chodí spousty diváků. Oproti jiným motoristickým sportům mají totiž tu výhodu, že auto neudělá během vteřiny "vžuuum" a je v prachu, ale mohou ho sledovat téměř po celou dobu na trati z bezprostřední blízkosti. Úspěch je i ve zdolávání překážek, posouvání vlastní hranice i schopností vašeho vozu.