Po teroristickém útoku na Pentagon 11. září 2001 se zájem veřejnosti o tuto budovu nebývalou měrou zvýšil. Každý, kdo sleduje denní tisk, o Pentagonu něco ví, ale relativně jen málo lidí v něm bylo. Co je to Pentagon? Jak vznikl a jaký má účel? Zde jsou poznámky návštěvníka z doby před útokem:
Je to pozoruhodná stavba na pravém břehu řeky Potomac ve Virginii. Prohlídka budovy trvá kolem půldruhé hodiny a můžete se na ni přihlásit od 9.30 do 15.30 hod. u okénka v prvním poschodí, do něhož vyjedete po schodech přímo z metra. Návštěvník předloží průkaz totožnosti a zapíše se na arch o 20 řádcích. Když se podepíše dvacátý, projde skupina bezpečnostní kontrolou jako na letišti a ujme se jí průvodce - mladý muž v tmavomodré uniformě. Každý dostane miniaturní přijímačkou se sluchátkem k navléknutí na ucho.
První dojem: Široké, dlouhé chodby se sloupy, na podlaze vyleštěné bělošedé teraco, kolem přecházejí muži a ženy v civilu i v uniformách. Příslušníci pozemní armády v zelených, letectva v tmavomodrých a námořnictva v sněhobílých se zlatými doplňky. Za restaurací, zabočí skupina do chodby, kde je méně rušno. Ve sluchátkách se ozývá hlas průvodce: "Základní povinností oddělení obrany je přispívat nejúčinnějším způsobem k zachování míru, se svobodou pro nás a naše potomky. Neexistuje naléhavější a významnější úkol. Abychom ho dosáhli, musíme zabránit konfliktům udržováním ozbrojených sil, které jsou akceschopné a připravené. Vrchním velitelem branných sil USA je prezident. Asi polovina zaměstnanců jsou civilisté, kteří zachovávají kontinuitu práce celého systému. Druhou polovinu tvoří příslušníci pěti ozbrojených složek americké armády." Některým návštěvníkům teprve teď dochází, proč právě pentagon a ne trojúhelník, čtverec či hexagon. Každý útvar má v budově své křídlo.
Historie budovy začala vstupem Spojených států do války v r. 1941. Kdejaká budova, kdejaký hotel ve Washingtonu D. C. byl uvolněn pro potřebu armády. Byly potíže se spojením mezi tolika a na různých místech rozsetými úřadovnami.
A tu přišel námět generála Sommerwella: vybudovat jednu budovu pro všechny. Nesměla to být výšková budova, ty Washington D. C. nepřipouští. Nesměla překážet, a přesto měla být uvnitř města. Návrh počítal i s tím. Generál vybral močál na břehu Potomacu: "Materiál bude ocel a beton, k jehož výrobě bude použit štěrk z řeky. Budova bude odlita z betonu. Bude mít pět stran, každá o třech blocích a otevřený, prostorný střed." Dne 11. srpna 1941, podepsal prezident Roosevelt smlouvu a započalo se s výstavbou. Za 10 měsíců, 29. dubna 1942 se začalo úřadovat v jednom křídle. Stavba byla dokončena za 16 měsíců, v lednu 1943. Sedmnáct tisíc dělníků pracovalo na tři směny.
Je to největší budova na světě sloužící jako úřadovna jednomu podniku. Délka každé zevní stěny je 276 m a výška budovy přes 23 m, Celková délka chodeb je téměř 30 km, avšak budova je tak řešena, že trvá pouze 7 a půl minuty přejít mezi dvěma nevzdálenějšími body uvnitř objektu. Budova má spolu s mezaninem a suterénem pět podlaží. Celková podlažní plocha je třikrát tak velká než ta v Empire State Building v New Yorku. Budova washingtonského Kapitolu by se vešla do jednoho z pěti rohů Pentagonu. Kdyby se položil washingtonský Monument svou základnou kolmo k jedné zevní stěně Pentagonu, dosahovala by jeho špička právě do středu dvora. Je to v podstatě městečko samo o sobě. Má 23 tisíc obyvatel - zaměstnanců, kteří denně přijíždějí soukromými vozidly, autobusy a metrem z okruhu zhruba do 50 km. Kolem budovy je 16 parkovišť pro 8 770 aut. V budově samé je 19 pojízdných schodišť, 13 výtahů a 131 schodišť, 7 754 oken, 4 200 nástěnných hodin, plocha kanceláří obnáší tři a třičtvrtě milionu čtverečních stop. Napít se můžete chlazené vody na chodbách z jedné z 691 fontánek. Odhaduje se, že zaměstnanci vypijí denně 4 500 hrnků kávy, přes 800 litrů mléka a 6 800 limonád, které se podávají v soukromé restauraci o 230 zaměstnancích. Statistika pokračuje dále tím, že se denně uskuteční na 200 tisíc telefonních hovorů, že pošta vyřídí milion dvěstě tisíc listovních zásilek za měsíc, že armádní knihovna má 300 tisíc svazků a odebírá 1700 časopisů. Přestože byly úřadovny vybaveny nábytkem v letech války, je nábytek vkusný a dobře slouží dodnes.
Tajemník obrany se schází denně s veliteli vojsk v místnosti plné map a grafů zvané "tank", je ve styku s jednotkami po celém světě a podává hlášení do Bílého domu vrchnímu veliteli.
Většinou jsou dveře pracoven vedoucí na chodbu otevřeny. Upravené sekretářky sedí vzpřímeně před monitorem počítače, paže ohnuté v lokti v pravém úhlu bez pohybu, jen prsty kmitají a nehlučně přenášejí řeč ze sluchátek na elektronický záznam. Chodby jsou v odstatě výstavními sály vojenského muzea. V jedné z vitrín je kus berlínské zdi, pomalované hesly a graffiti.
Galerie amerických prezidentů je umístěna po obou stranách asi padesát metrů dlouhé chodby. V síni, věnované vzdušné, obraně, je podán vývoj letectví a uplatnění letadel v obou světových válkách. Průvodce ukazuje na model bachratého letadla. Pojme 100 tun nákladu. Skutečný obr. Je dlouhé bezmála 70 m. Ukazuje na jiné, které překoná vzdálenost z USA do Londýna za 60 minut. Jsou zde též modely asi 9 druhů raket a čtyř druhů družic. Na stěnách jsou fotografie hrdinných letců, kteří zemřeli ve vzdušných bojích mezi lety 1941-45. Asi 60 barevných fotografií představuje zástupce velitele (Vice Chiefs of Staff). O každém z nich koluje množství historek i anekdot.
Pak dlouhá, dřevem vyložená chodba. Na stěnách jsou obrazy z bitev pozemních, námořních i vzdušných. Velké plátno znázorňuje katastrofu v Pearl Harbour v roce 1941. Obrazy bitev vystřídá dlouhá řada obrazů mužů v životní velikosti. Jsou to zasloužilí představitelé americké armády.
Oddělení námořní armády vévodí obraz vylodění u Dunkerque v r.1944. V zasklených skříních jsou modely lodí, např. mateřská loď na jaderný pohon, štíhlé ponorky a obojživelné plavidlo. Chodba 6 na třetím podlaží je věnována generálu G. C. Marshallovi, pod jehož jménem na obraze je titul Chief of Staff.
Chodba 7 patří válečným dopisovatelům. Více než třicet barevných portrétů. Mnozí zemřeli na bojištích. V otevřených dveřích tiskové agentury je vidět množství stolů s monitory. Místnost je plná lidí, ale každý je soustředěn na svou práci. V tiskové místnosti, do níž jsou zváni redaktoři deníků a časopisů a odkud se vysílají zprávy do světa, se mohou návštěvníci uvolnit. Prostá modrá sedadla jako v biografu, na pódiu řečnický stolek s mikrofony, za ním mapa světa. Televizní kamera je přimontována ke stropu a míří na imaginárního řečníka. Účastníci exkurze vybalují fotoaparáty a vzájemně se fotografují za řečnickým pultem.
Svou chodbu má i D. W. Douglas McArthur, Chief of Staff, muž výrazných mužných rysů, který zahájil ofenzívu proti Japonsku. Je zde jeho uniforma, zbraně, snímky v různých situacích a při různých příležitostech.
Síň cti (Hall of Honour) obsahuje štítky jmen vyznamenaných osob od počátku existence americké armády. Jsou sestaveny ve sloupcích pod sebou a uvedeny letopočtem a událostí. Občanská válka 1861-1865, Indická akce 1861-1898, Mezidobí 1860-1870, Korejská akce 1871, Mezidobí 1871-1898, Španělsko 1898, Filipíny 1899-1913, Čína 1900, Mezidobí 1901-1910, Filipíny 1911, Mexiko 1911, Haiti 1915, Mezidobí 1915-1916, Dominikánská akce 1916, Světová válka 1917-1918 a sloupce se jmény pokračují až do druhé světové války 1941-1945, pak Korea, Vietnam až po dnešek.
Průvodce upozorňuje na vitrínu věnovanou památce Marceliny M. Nevarez, vyznamenané za vytvoření softwaru pro americkou armádu. Další žena, kterou armáda ocenila, a to celou chodbou, je zdravotní sestra Hazel W. Johnson, Chief Nurse Colonel.
Jedna z chodeb Pentagonu je věnována vlajkám jednotlivých amerických států. Nádvoří Pentagonu tvoří park se vzrostlými stromy. Uprostřed je bufet se stolky a židličkami. Ze dvora se vyjde zpět do budovy a chodbou ke schodišti k metru.
Skupina děkuje průvodci a rozchází se. Všichni už vědí co je v budově za nimi. Úřadovna obrovského aparátu, který si národ vydržuje, aby chránil jeho zájmy.
