"Mayská říše rozkvétala v době, kdy ještě neexistovalo nebe a Země se ještě neprobudila k životu." Tak praví jedna legenda. Říše vznikla ve třetím století našeho letopočtu a vrcholu dosáhla v sedmém až devátém století. Vyspělost mayské říše a dosud neznámé příčiny jejího zániku dávají této ztracené civilizaci nádech tajuplnosti, jež po léta fascinuje laiky i vědce.

    Území Mayů se rozkládalo v jižní části Severní Ameriky, na mexickém poloostrově Yucatanu, v Guatemale, Hondurasu a v Salvadoru. Bylo rozděleno zhruba na šedesát tisíc městských celků. Centralizovaná vláda neexistovala, města byla autonomními státy v rámci říše. Podobně jako tomu bylo u řeckých měst. Jak ale dokazují nálezy, styky se rozvíjeli i mezi těmi nejvzdálenějšími oblastmi říše. Nejdůležitější města, která v době největšího rozkvětu mayské říše měla okolo dvaceti tisíc obyvatel, se udržela až do třináctého století.

Městské státy
Každý takový městský stát kontroloval i venkovské území, obvykle několik vesnic. Vzorem takového mayského městského státu bylo město Tikal v dnešní Guatemale. Bylo to největší mayské město. Mělo asi tři tisíce budov, dvacet až čtyřicet tisíc obyvatel a bylo významným kulturním a náboženským centrem. Yucatanský Tulum byl městem námořníků, Palenque bylo údajně nejnábožnějším městem a honduraský Copán nejokázalejším.

Mayská věda
Upraveností cest připomínají Mayové Římany a stavbou pyramid Egypťany. Podobně jako staří Řekové si Mayové oblíbili symetrii a jejich stavební technika byla stejně náročná jako římská, ale zároveň respektovala přírodu. Mayská civilizace měla několik kalendářů. Rituální a věštecký kalendář Tzolkin neboli posvátný kruh - měl 260 dní. Sluneční kalendář Haab měl 365 dní rozdělených do osmnácti měsíců po dvaceti dnech. K tomu se pojilo ještě pět dnů na konci roku. Každá událost byla datována jako počet dní, které uplynuly od začátku mayského letopočtu, což byl rok 3113 př.n.l. Proč mayský kalendář začínal právě tímto rokem není známo.
    Byli to Mayové, kteří objevili nulu jako matematickou veličinu. Předpovídali zatmění Slunce, znali slunovraty a orientovali se ve světových stranách. V Paleque osvětluje zapadající slunce v době rovnodennosti reliéf krále Pacala, v Tikalu jaguára v chrámu číslo I., v Oaxtumu znásobuje své světlo, když prochází obloukem stojícím v jedné linii s protilehlým chrámem, a v Chichen Itzá osvětluje diamant na balustrádě schodiště a v zázračné optické hře vtiskuje pohyb hadům, kteří schodiště zdobí. V Copánu lze od izolované stojící stély na kraji údolí vidět v jedné čáře o stovky metrů níže na svahu další stélu připomínající souhvězdí Velké medvědice.

Kosmické vidění
Žádná jiná civilizace nedosáhla tak dokonalé symbiózy mezi pohyby hvězd a pozemskými jevy. Je docela možné, že tato symbióza ovlivnila i váhu, kterou Mayové přikládali náboženským rituálům. Jejich svět byl světem neoddělitelné trilogie nebeských, pozemských a nadpřirozených mocností. Již samotné dělení mayského času na krátký lidský a dlouhý kosmický a historický věk vyjadřuje jejich smysl pro duchovno a překvapující důležitost, kterou přičítali nehmotnému světu.
    Mayská kosmická vidění jsou kombinací dvojčlenů. Dva časy, o kterých jsme se již zmínili, pyramidy stavěné v párech. V jednotlivých zauhleních trojúhelníku stojí pyramida, oltář a stéla. V mayské stavební technice se vyskytují i čtyřúhelníky, podle nichž jsou orientovány terasy a náměstí. Je to rovinný svět trigonometrie a perspektivy, který reprodukuje vesmírnou symetrii. Snaha o hledání podstaty světa však Mayům nezabránila v jejich živé představivosti, jejímž vyjádřením jsou nadpřirozená zvířata ztělesňující strach z toho, co přichází po smrti.

Čísla, texty, technika
Místo desetinné soustavy užívali Mayové soustavu dvacítkovou. Guatemalské bankovky nesou dodnes kromě desetinného i mayské číslování.
    Historii zaznamenávali Mayové obrázkovým a hieroglyfickým písmem, které bylo dešifrováno teprve před třiceti roky.
    Neznali kolo, ale jejich stavební technika byla velmi složitá. Postavili šedesát metrů vysoký chrám v Tikalu, který byl nejvyšší předkolumbovskou budovou, akropoli v Copánu tyčící se tisíc stop nad řekou, maják, který osvětloval celý jižní výběžek Yucatanu, vybudovali cestu spojující jeden z mořských ostrůvků s pobřežím, hustým pralesem prorazili široký tunel. Neznali klenbu, ale vyvinuli falešný oblouk a dokázali staré budovy, v nichž zachovali původní hroby, chodby i místnosti zakomponovat do nových.

Malířství
    Malby sloužili Mayům především jako dekorace štukové omítky chrámů a dochovaly se pouze ve třech bývalých mayských městech. Jedinečná ukázka nedotčené malířské techniky z doby před pátým stoletím našeho letopočtu je v copánském chrámu Rosalila, který byl objeven pod jednou z pyramid, a také v Bonampaku uprostřed mexického tropického pralesa. Zdobené stěny v Bonampaku nabízejí dosud nečekaný pohled na malířskou techniku Mayů. Je to jediné místo mezi mayskými památkami, kde jsou zobrazeny takové fantastické kostýmy i postavy.

Město králů
Nejcharakterističtějším rysem mayského sochařství byly reliéfy a vlysy. Mnohem méně se vyskytují tesané sochy. Nejvíce soch mayských králů, ztělesňujících záhrobní netvory a kosmická božstva, je v honduraském Copánu. Když byli badatelé téměř přesvědčeni, že Mayové byli kulturou bez písemné historie byl právě v Copánu objeven první glyfový reliéf v obětním žlabu s kompletní chronologií panovníků. Na takzvaném Schodišti hieroglyfů byla v Copánu také rozluštěna největší písemná památka mayské říše. Tisíc dvě stě padesát hieroglyfy popsaných kamenných bloků o hrdinských činech a bitvách tvoří ozdobnou balustrádu dvaasedmdesáti schodů.

Společenské skupiny
K vědeckým poznatkům měla přístup pouze vládnoucí a náboženská elita Mayů. Vědci z řad vysokých kněží byli zároveň astronomy, věštci, lékaři a učiteli. Částečného vzdělání se dostávalo písařům pověřeným zaznamenáváním všech znalostí, zlatotepcům a vojákům. Skutečnost, že vzdělání bylo určeno jen některým společenským skupinám, možná způsobila, že při pádu říše zůstaly mnohdy utajeny klíče, které by vedly k poznání této kultury.
    Předpokládá se, že na vrcholu společenské pyramidy stál velekněz Velké Slunce, dědičný vládce a prostředník mezi bohy a lidem. Pod ním vysocí hodnostáři z panovnické dynastie. Následovala vrstva válečníků, šlechta a kněží. Další vrstvu tvořili zřejmě řemeslníci a základnou sociální pyramidy byli zemědělci, námezdní síly a otroci. Vztahy které panovaly mezi společenskými skupinami, včetně mechanismu následnictví, rodinného modelu a formy vlastnictví, dosud nebyly zcela objasněny.