Slovo magie pochází z řečtiny - magike techne (umění magie). Řekové využili jako základ indoevropské slovo magh (být schopen, mít sílu vykonat čin). Jako mágové byl původně označován druh kněží z Babylónie a Persie podobný druidům. Oblékali se do bílých rouch a od běžných kněží se lišili tím, že neuctívali žádné idoly, jen posvátný oheň.
    Magie starých civilizací byla už velmi propracovaná. Samotné čarování je ale mnohem starší a vzniklo patrně v době, kdy člověk začal přemýšlet v symbolech. Známe jeskynní malby se symbolickými obrazy lovu, hojnosti, sošky těhotných žen, které měly patrně přivolat plodnost. Obraz nebo socha vyjadřuje touhu a úmysl, kosti kořisti, kůže, zuby a podobně naznačuje úspěch.
    Poměrně rychle došlo k proměně primitivních kultů do rafinovaných rituálů u starověkých civilizací. Opravdu impresivní, záhadná a mystická byla egyptská magie. Egypťané měli neskutečně komplikované náboženství a kouzlení, používání zaříkadel a amuletů u nich bylo na denním pořádku. Asi nejznámější částí egyptské magie byla Kniha mrtvých. Zatímco podle moderních náboženství se mrtvý dostává do nebe nebo alespoň na místo posledního soudu automaticky, pouť mrtvé duše do egyptského podsvětí byla temná a plná nástrah. Kniha mrtvých byla návodem, jak překonat všechny nástrahy. Nejzajímavější na egyptské magii je používání pravých jmen. Podle Egypťanů mají všichni totiž jména dvě - veřejné a pravé, které vystihuje skutečnou podstatu věci a dává tomu, kdo jej zná nad dotyčným člověkem či věcí kontrolu. Manipulace s pravými jmény vedla později k magickému systému zvanému gematria, kdy dochází k redukci písmen ve jméně na odpovídající číslo, které má speciální význam. Gematria byla velmi populární mezi křesťanskými a židovskými učenci. Vyslovením pravého jména nebo přání člověk podle názoru moderních mágů čaruje. Kouzlo se od modlitby liší mimo jiné tím, že při modlitbě se člověk obrací k pojmenované bytosti jejím veřejným jménem a žádá ji o pomoc. Při kouzlení jí nařizuje pomocí pravého jména. Podle Egypťanů bylo nutno k účinnosti modlitby vyslovit své přání nahlas. Egyptská tradice magie se stale nepřímým základem všech moderních západních magických systémů. Řecko přidalo k egyptskému systému jeho mužskou, mnohem agresivnější tradici magických předmětů, zbraní, útočných kouzel.
    Na západě byl vývoj magie dále inspirován tajnými a uzavřenými spolky, které existovaly ve skrytu oficiální doktríny zakazující magii. Hermetika je západní tradice, kterou praktikovala řada tajných společenství, jako jsou Svobodní zednáři, Zlatý úsvit nebo Stavitelé Adyta. Do těchto společenství bylo velmi obtížné proniknout, zasvěcování probíhalo velmi pomalu a postupně. Hermetici se tradují od prvního století našeho letopočtu, jejich tradice jsou kombinací egyptských, řeckých a židovských tradic z Alexandrie z období Ježíšova života. Učení se opírá o dva druhy zvláštních kořenů. První z nich vychází z epokryfní Enochovy knihy, podle níž to bylo s Biblí zcela jinak, než tvrdí křesťané. Podle Enochovy knihy totiž z nebes sestoupilo 200 andělů na horu Hermon. Vzali si lidské ženy a učili je a jejich děti svoje vědění, za což byli Jehovou svrženi. Sám Jehova je pouze vyšší duch, který vytvořil materiální svět. Snaží se zabráni stvořeným lidem ve vědění, snaží se je přesvědčit, že právě on je nejvyšší hybnou silou, a onen pověstný had z ráje je ve skutečnosti duch Ouroboros, kterého seslala Moudrost (Sophia), aby osvobodila mysl lidí. Druhá tradice tvrdí, že magické vědění pochází od Herma Trimegista, který dal své jméno magickým vědám. Prostřednictvím starého egyptského krále dal lidstvu 42 knih moudrosti, z nichž se zachovalo 14 krátkých fragmentů v řečtině. Nejdůležitější z nich je Smaragdová deska. Na ní je popsána jedna ze základních myšlenek magie: "To, co je nahoře, je podobné tomu, co je dole!".
    Z tradice hermetiků vznikla ceremoniální magie a také alchymie. Rozdíl mezi těmito dvěma disciplínami spočívá v tom, že v alchymii se mág pokouší získat speciální podobu éteru, primární substance, takzvaný Kámen mudrců. Při ceremoniální magii se mág pokouší manipulovat s éterem tak, aby přivolal duchy a učil se od nich moudrost. Míchání kouzelných komponent je odvozeno právě od alchymie, podobně jako tvorba magických zbraní potencováním a nabíjením zbraní obyčejných. Velmi se to liší od bohy stvořených předmětů starších kultur.
    Dalším typem magie, který se šíří ve středověku je evokace (vyvolávání) a ovládání démonů. Oživování sošek nebo ovládnutí démonů je známo z Egypta, ale přivolání zrůd z jiného světa, aby byly zotročeny a sloužily osobě, jež je přivolala je novinkou. Evokace je spojena se jménem Johanna Fausta, který údajně roku 1505 vydal v  Pasově knihu Doctoris Ioannis Fausti Magiae Nautalis et Innaturalis, popisující démony a jejich vyvolávání. Obřady evokace jsou podivuhodnou kombinací katolických prvků a hereze. (Tento druh magie je asi nejblíže laickému chápání satanismu). Samotný Faust patrně vycházel se Šalamounova testamentu (závěti), knihy která vznikla mezi roky 100-400. Popisuje jak Šalamoun ovládl při stavbě Chrámu v Jeruzalémě démony, kteří museli pomáhat stavět. V průběhu 12. století pak byl text doplněn o seznam 51 démonů, takzvaný Šalamounův klíč, který byl postupně upravován, překládán a rozšiřován.