Tak máme opět za sebou další Invex. Letošní se konal od 7. do 11. října. A co na něm bylo zajímavého?
Letošní rok byl přibližně stejně úspěšný co do návštěvnosti jako ten v roce 2001, takže kdo tam byl loni dokáže si představit ty návaly lidí :) Největší změnou bylo slabé zatoupení mobilních telefonů a mobilních operátorů, což se však dalo čekat díky nasycení českého trhu. Jediným zastoupeným operátorem byl Eurotel a to ještě jen omezeně, neboť nabízel jen služby pro firemní zákazníky. Měl však pro sebe celý pavilon M. Před tímto pavilonem chodily dvě ženy s Nokií 7650 a každý návštěvník (který o této možnosti věděl) se mohl nechat tímto mobilem vyfotit a fotku někomu poslat přes MMS nebo e-mail. To bylo však všechno... T-Mobile CZ ani Oskar se nezůčastnili. Z mobilnách telefonů byl zastoupen Siemens mobile a menší stánek měl Samsung a Nokia. Samsung předváděl své modely s barevným TFT displayem a lákadlem Nokie byl typ 7650 a 7210. Další výrobci mobilů byli zastoupeni jen nepřímo. Co se však na Invexu neztratilo bylo příslušenství k mobilům. Hodně velký stánek měla firma Plantronics vyrábějící hands-free. Dále zde návštěvník mohl najít spousty krytů a pouzder na svého kapesního miláčka.
To jsem ale odběhl, tak tedy od začátku... Jelikož jsem z České Lípy a přepravoval jsem se na vlastní náklady autobusem, jel jsem do Brna po dálnici D1. To že to byla cesta fajn asi nikoho nazajímá, ale zejímavější je to, že Eurotel prostřednictvím své služby CB (informace buňky) zval na Invex. Po celé délce D1 měli zákazníci Eurotelu na displayi svého mobilu "Eurotel zve na Invex". Kromě této zprávy si zákazníci Eurotelu mohli přečíst něco o uzavírce dálnice a několikakilometrové kolony poblíž. Každopádně se i přes ní dalo dostat na Invex. Jako každý rok čekaly na přijíždějicí návštěvníky dlouhé frotny u pokladen. I to se však dalo přežít. Dále se však již různí názory na to, zda to všechno stálo za to.
Jako tradičně byl nejnavštěvovanějším pavilonem Game Hall, v němž se člověk mohl seznámit (a zakoupit) Mafii nebo si zahrát o ceny zajímavou bojovou hru (Street fighting) na podiu. Na fotce je toto podium vpravo před velkou obrazovkou. Game Hall vypadala jako dříve. Po obvodu stály stánky s hrama a uprostřed "sloupy" u kterých stály vždy ctyři počítače s některou z her (např. Mafia, NHL 2003, Operation Flashpoint). Ovšem byl téměř nepřekonatelný problém se k počítači dostat, protože samotný pohyb v hale byl díky jejímu přeplnění problém a pak u každého z počítačů byla skupinka lidí, kteří již delší dobu čekali na hraní. Pokud jste se nedostali k počítači, mohli jste jen koukat na podium, kde stále bojovali páry hráčů. Co je zajímavého na sledování hry? Hra se neovládala myší a klávesnicí v sedě u monitoru, ale pohybem... Hráč stál před velkoplošno obrazovkou asi dva metry před soupeřem a jakýsi systém sledoval jeho pohyb a díky tomu musel hráč kopat a mlátit i v reálu. Nikoliv však do soupeře, ale jen tak do prázdna. Souboj dával dohromady až počítač a promítal na obrazovku. Vcelku působivý způsob hry.
Hned vedle byla neméně zajímavá věc. A to mistrovství v hraní počítačových her (dále jen MHPH). Tento pavilon byl zaplněn počítači a lidmi a jinak ničím. Na zadní stěně byly dvě obrazovky připojené na některé z hracích počítačů. Bohužel se nedalo fotit uvnitř a proto jen takto. V hale byla tma, neuvěřitelnémnožství jak hráčů tak přihlížejících a také dráždivý plyn (něco jako slzný). Dostat se dovntř znamenalo asi tak deset minut tlačení se a i když jste se dostali dovnitř, nebylo vyhráno, stále vám vadil onen dráždivý plyn, který tam hnala klimatizace celé dopoledne. Působil tak, že dokud jste dýchali normálně (běžné dýchání v klidu) nebyl to nejmenší problém. Ovšem jakmile se človek nadech zhluboka (při námaze - při tlačení se ven/dovnotř, případné rvačce ap.) byl problém, neboť se ke slovu přihlásil plyn a člověk měl pocit, že se udusí. Byl to podobný pocit jako mít v krku a nose jemný a hodně nepříjemný prach. Můj vlastní odhad je, že plyn tam byl hnán proto, aby mezi lidmi nevznikali rvačky, neboť při prohře v Unreal Tournamentu nebo Quakeovi mohl být člověk hodně agresivní. A i když jste nehráli bylo zábavné i jen tak stát a koukat na obrazovky, jak hraje někdo jiný.
Game Hall byl sice spolu s MHPH nejobsazenší, ale i v ostatních pavilonech bylo plno. Díky tomu si často člověk dal za cíl určitý stánek, který zahlédl již od vchodu (jedním z nich byl například Microsoft, který mel stánek více než veliký), ale trvalo značně dlouho, než se k němu "prokousal". Když jsem se zmínil o Microsoftu: co člověk slyší nějčastějí? Nadávky na Microsoft! Tomu však odporovalo zaplnění microsoftího stánku. Přestože měl stánek rozsáhlý, byl celý zaplněný. Tedy alespoň stánek týkající se běžného uživatele - tedy propagující Windows XP, Office XP a Plus! pro XP. Microsoft měl ještě jeden stánek (ještě viditelnější), který se věnoval MS Navision. Ten však již díky odbornosti nebyl tak zaplněný. V prvním stánku (XP) byly zajímavé servery... nebyly příliš běžné protože každá skříň měřila neco přes dva metry a stalo jich tam vedle sebe hned šest.
K dalším z dálky viditelným stánkům patřil již zmínený Eurotel a Ministerstvo vnitra ČR, které mělo stejně jako Eurotel svuj pavilon - tento byl celý v šedivé barvě. Expozice MVČR byla věnována nejen počítačovému pirátství, ale také systému ochrany obyvatel před chemickou nebo jadernou havárií ap., hasičům v ČR a samozřejmě policii. V souvislosti s pirátstvím mohli návštěvníci vyplnit dotazník na téma vypalování a jeho nezákonnost. Tento dotazník byl slosovatelný a člověk mohl vyhrát několik DVD, CD s hudbou, časopisy s herními CD, trička a kšiltovky. DVD a CD věnovala OSA a někteří distributoři. Tím se však příliš dobře nepropagovali, neboť věnovali CD a DVD, které budou a jsou v obchodech za neprodejné případně špatně prodejné.
Dalším často zmiňovaným tématem bylo školství. Autocont se chlubil splněním svého slibu ohledně Indoš (Internet od škol), což mi nepřijde moc zajímavé - u firmy jako Autocont bych čekal splnění slibu jako samozřejmost - ovšem, na něčem reklamu postavit musí :) Dalším zajímavým stánkem, který se věnoval školství nabízel řešení výuky stylem "škola hrou", což byla jen fráze neboť nabízel jen implantaci výpočetní techniky do vyučování. Nejsem si však jistý, že počítač na lavici žáka nebo studenta automaticky znamená, že vyučovací programy budou interaktivní a učitel stále nebude chtít jen a jen nekonečné učení se něčeho, co stejně nikdo nechápe. Toto řešení počítalo zřejmě se skoukromou a značně bohatou školou. Ve stolku učitele byl totiž kromě počítače instalovaný projektor, který promítal na tabuli. Při pohledu na projektor bylo jasné, že jeho cena se bude pohybovat kolem 200 tisíc Kč. Tabule byla neméně zajímavá, byla doteková a propojená s počítačem. Bylo jí tedy možno použít místo myší k ovládání počítače učitele. Jak každého napadlo, cena nebude nejnizšší. I přes všemi odhadovanou cenu zhruba 400 tisíc Kč na jednu takto vybavenou třídu nás zástupce firmy přesvědčoval o tom, že toto řešní je cenově dostupné a vhodné pro české školy. Jen jsem měl chuť mu něco říci, neboť vetšina škol v ČR je silně zadlužená a nemá prostředky ani na topení, natož na podobné systémy.
Další věcí, která stála za povšimnutí byl koutek Taiwanské techniky. Asi jsem nebyl jediný, kterému zpočátku (někomu i na konci) připadaly tyto výrobky "divné". Faktem však je že mnoho z představovaných věcí vypadaly velmi kvalitně a mnohé z nich byly i technicky zajímavé. Většinou se však jednalo o drobnosti. Například case (skříně) počítačů, myši, klávesnice, větráčky ap. Běžné byly také motherboardy. Zmíněné větráčky byly super - byly povětšinou vyrobené z průhledného plastu a v nich byly zabudované různobarevné LED diody, které za běhu různě blikaly. Ptáte se k čemu to je, když nikdo do počítače nevidí? Uživateli jehož počítač nikdy case ani neviděl a jen tak leží na stole vedle monitoru (znám to sám, není to špatné - minimálně to má pak lepší chlazení) to je jasné a pro ty ostatní zde byly case, které byly buďto celé průhledné, nebo jejich čáasti (většinou boční stěny). Pokud ještě dokoupíte do takové case zářivku pro osvětlení celého "interieru" počitače, získáte velmi zajímavou věc, kterou již nebudete schovávat pod stolem. Pokud zvolíte vhodnou kombinaci barev a tvarů prostě vznikne něco, co ukážete každé návštěvě :) K dokonalosti celku jste si mohli místo blikajícího větráčku jste mohli zvolit více reprezentativní Titan. Titan nabízel ve svém stánku nepřeberné množství vetráčků, jež na první pohled působily impozantně. Takový zlatý válcový chladič, který měl na každé straně namontovaný jeden větrák vypadal nejen výkonně, ale také pěkně. Sehnat se daly také ozdobné mřížky na větší větráky, jako je třeba u zdroje.
V DVD Hall měl člověk možnost shlédnou několik domácich kin, které byly povětšinou vybavené výkonnou reprosoustavou a plazmovou obrazovkou. Nabízeny byly také zesilovač, receivery a podobné nepostradatelné věci. DVD Hall byla malá a bylo v ní málo stánků, proto byla využívána spíše než k obdivování výrobků ke sledování filmů.
A teď již jen stručně k některým produktům, které zaujaly:
Jedním z nich byla impozantní UPS (záložní zdroj) od firmy Riello. Tato UPS byla (podle vystavujícího) nejmenší na trhu... Přesněji to byla on-line UPS (při výpadku proudu a vyčerpání UPS sama vypne počítač normální cestou), disponovala LCD displayem a několika ovládacími tlačítky, její výška byla zhruba 120 cm a hloubka 50 cm. A hlavním parametrem byla kapacita: 30 kVA (asi 70 běžných autobateríí). Hmotnost a cena je mi neznámá (asi vysoká).
Další zajímavostí byla externí DVD vypalovačka firmy LG. Vypalovačka měla strohý design a vypadala (možná i byla) kovově. Její výška byla asi 2-3 cm a půdorysně nebyla o mnoho větší než klasické DVD (12 cm v průměru).
Pro manažery nabízela jistá firma zajímave prezentační prostředky. Představovala spojení tří věcí - počítače, kabelu a projektoru. A teď podrobněji! Počítač a zdroj dat tvořil PDA se slotem na paměťové karty. Do tohoto se zasunul kabel, který v konektoru obsahoval VGA kartu, která převáděla výstupní obraz na něco, co se dá prezentovat, neboli zvyšovala rozlišení z 320x320 běžné pro dané PDA na 1024x768 (a možná i více). Kabel také logicky sloužil pro přenos dat do projektoru. Projektor byl také zajímavý. Půdorys byl jen o něco větší než sešit A5, výška asi 15 cm a váha necelé 2 kg. Takže celá souprava se dala snadno přenést kamkoliv. Podnikatel, manažer ap. tedy mohl prezentovat své výrobky nebo nápady prakticky kdekoliv, kde je bílá zeď na promítání. A zásuvka na 230 V pro projektor.
LCD monitory, jejichž úhel čitelnosti byl celých 180 stupňů. Na rozdíl od dosavadních LCD byl čitelný odkudkoliv v nezměněné kvalitě obrazu. Problém spíše je v tom, že koukat z boku na plochý monitor nepřináší žádné výhody :)
Ještě stojí za zmínku počítač na zeď. Jednalo se o počítač s Intel Celeron nebo Pentium III, 15" TFT monitorem, 4 USB porty atd. Zajímavější bylo, že toto celé bylo v jedné krabičce. Celou přední stranu zaplňoval monitor, z boků pak byly mechaniky a konektory. Výška tohoto celku byla kolem 7 cm. Volitelně byl celý LCD monitor dotekový.
Další věcí byly součásti důležité spíse pro větší firmy, jež vyžadují přenos dat na krátké vzdálenosti (do 500 m), ale vyskokou rychlostí a bez drátů. Byly to laserová pojítka. Bohužel neznám technické parametry, neboť vystavatel si byl zjevně vědom nedostupnosti zboží pro studenty a proto si mě ani nevšimli a stále si povídali nad kávou...a přeci je nebudu rušit, stejně bych si to nekoupil. Takže jen fotečka.
A co bylo k vidění na volné ploše? Hraní hokeje. Hrálo se o ceny, ale díky návalu u ledu (?) jsme ani neviděl, zda se hraje proti skutečnému hráči, či proti počítači. Dále zde byla Rally Tatra i s Lopraisem, který zde měl autogramiádu. Olympus měl pěkný modrý doubledecker (viz. londýnské tradiční červené autobusy). Formule 1 od HP se také nedala přehlédnout. Dále několik reklamních Smartů (malinkaté autíčko pro dva lidi do města), firemní auta firmy Abel. Ne že by byly zajímavé Felicie, Fabie a Octavie Abelu, ale bylo jich pohromadě zhruba 30 - jedno vedle druhého. Takové bílé parkoviště. Také byl ka nalezeni menší prosklený stánek, u nejž byly velké reproduktory a uvnitř moderátor. Jednalo se o radio Kiss Hády (88.3 MHz) a pravděpodobně odtud vysílali live. Každý si pak kromě poslechu rádia mohl prohlédnout z blízka práci moderátora v rádiu - zajímavé :)
To je přibližně všechno. Nikoliv proto, že na Invexu toho více nebylo, ale pamět foťáku není neomezená, času také málo a sám si také nejsem schopný zapamatovat všchno... Strávil jsem na Invexu zhruba 6 hodin a prošel jsem jej téměř(!) celý.
