Na světě existují stovky druhů čokolády. Tato sladká lahůdka ale nevypadala vždycky tak, jak ji známe dnes. Kde tedy hledat její původ a pravou podobu? Jak se upravovala v průběhu staletí? A proč nám chutná tak, že se po ní můžeme utlouct?

Kde se vzala čokoláda?
Historie čokolády je neodmyslitelně spjata s dobýváním střední Ameriky Španěly. Jako první se s kakaovými boby setkal Kryštof Kolumbus v roce 1502, rozhodujícím okamžikem byl ale rok 1521, kdy Aztéckou říši utopil v krvi Hernando Cortéz. Když totiž jeho muži dobyli palác vládce Montezumy, našli v něm kromě zlata i velkou zásobu kakaových jader. A od toho už byl jen malý krůček, aby se kakaová jádra dostala do Evropy.
Cortézovým vítězstvím nad Aztéky začala čokoláda svoji cestu do světa, jako první jí ale přišli na chuť už kolem roku 1000 př. n. l. Olmékové. Po nich si ji dávali Máyové a teprve ve 13. století se dostala k Aztékům. Ti kakaová jádra zpracovávali tak, že je sušili na slunci, pražili, zbavili slupky a nakonec rozdrtili mezi kameny. Kakaový prášek pak dochucovali vanilkou nebo jiným kořením, sladili medem a výslednému hustému nápoji říkali xocolatl. Jeho povzbudivé účinky si však mohl vychutnávat jen vládce (mnohdy považovaný za boha), válečníci a hrstka nejvýše postavených, protože kakaové boby v té doby byl vzácností a používaly se dokonce jako platidlo.
Ačkoli španělští conquistadoři brzy zjistili, že čokoláda je dobrá a má pozitivní vliv na stav lidského ducha, v Evropě se čokoláda rozšířila až poté, co se objevil nový recept na její úpravu. Vymyslely ho prý misionářky v Mexiku a byl geniálně jednoduchý - do čokolády stačilo přidat třtinový cukr. Záhy se čokoláda stala ve Španělsku prestižní a drahou záležitostí (1 kg kakaových bobů stál až 3 kg zlata). Koncem 17. a v průběhu 18. století pak pronikla i do dalších evropských zemí. Všude si získala díky své chuti a povzbuzujícím účinkům velkou oblibu. Používala se dokonce i jako afrodiziakum a její výrazné chuti prý využili i vrazi papeže Klementa XIV., když mu do ní přimíchali jed. Očividně mu to chutnalo.

Od nápoje k tabulce
Moderním domovem čokolády není ani Španělsko, ani mlékovody protkané Švýcarsko. První firma na výrobu čokolády vznikla v roce 1815 v Holandsku a její majitel Conrad van Houten v roce 1828 vyrobil i první lis na čokoládu. S jeho pomocí odděloval od kakaa tuk, díky čemuž vznikal kakaový prášek nám dnes známý jako kakao. Nazmar nepřišel ani odlisovaný tuk, který tvořil dvě třetiny kakaa. Ve čtyřicátých letech 19. století se z něho začala díky přidání kakaového prášku a cukru vyrábět tabulková čokoláda. Nebyla tak lahodná jako ta dnešní, Švýcaři to však brzy změnili. V roce 1875 (podle jiných pramenů až v roce 1879) zkusil jeden z nich, Daniel Peter, smíchat kondenzované mléko, kakao a cukr - a první mléčná čokoláda byla na světě. O čtyři roky později pak jiný chytrý Švýcar, Rodolphe Lindt, vynalezl stroj na míchání čokolády. Netušil, že svojí jemnou čokoládou tím definitivně zadělal celému světu na problémy se zkaženým chrupem.

Tajemství čokolády
Dnes po světě existují stovky firem, které čokoládu vyrábějí a nejrůznějšími způsoby dochucují. Nejde sice už ani zdaleka o produkt jen z přírodních látek, na začátku ale pořád stojí nenápadný strom vysoký asi jako jabloň, který se na plantážích krčí ve stínu vyšších sousedů. Jeho plody rostou přímo na kmeni stromu, jsou červenohnědé a teprve když se otevřou, vydají svůj poklad - 15-40 kakaových bobů, z nichž se dělá kakaový prášek. Ten obsahuje podle dosavadních průzkumů až 300 chemických sloučenin a právě v nich se skrývá tajemství čokolády. Nejznámější z těchto sloučenin je kofein, toho je ale v čokoládě poměrně málo. Mnohem větším důvodem obliby čokolády mezi lidmi je podle vědců přítomnost theobrominu a fenylethylaminu. Oba patří mezi stimulanty a zvyšují aktivitu přenašečů vzruchů v té části našeho mozku, která má na starost postřeh a schopnost soustředit se. Což oceňuje vědomě či podvědomě drtivá většina z nás.
Kromě pozitivních vlivů na naše tělo má čokoláda i pár negativ. Její vychutnávání je těžkým útokem na naše zuby, můžete díky ní nabrat nějaké to kilo a při pravidelné konzumaci si na ni dokonce můžete vypěstovat návyk. Když se ale člověk podívá do regálů obchodních domů, je mu jasné, že nic z toho nemůže budoucnost čokolády ohrozit. Čokoláda je zkrátka božská.