Bouřkový mrak - kumulonimbus - bývá vysoký i široký asi 5 až 20 kilometrů. Jeho základna leží několik set metrů až dva kilometry nad zemí. Vznik takového mraku netrvá déle než třicet minut - vlhký a horký vzduch stoupající od země vstoupí do vyšších vrstev atmosféry, tam se vodní páry zkondenzují a tím se uvolňuje další energie. Takové množství energie se uvolňuje kromě krup a deště i blesky.
Za normálního počasí nese zemský povrch náboj záporný, vyšší vrstvy atmosféry náboj kladný. V bouřkovém mraku vzniká nerovnoměrné rozložení náboje, horní část mraku je nabita kladně, spodní záporně.
Většina blesků nemá se zemským povrchem nic společného, neboť k výbojům dochází hlavně mezi opačně nabitými částmi téhož mraku. Takové výboje se označují zkratkou CC. Pozorovateli se jeví jako zablikání celého mraku.
Stratosférické výboje, které z horní hranice oblačnosti vystřelují do výšky mnoha desítek kilometrů znají letci a astronauti už dlouho, vědci je začínají zkoumat teprve od nedávna.
Vzácným a tajemstvím obestřeným jevem je kulový blesk. Bývá popisován jako pohybují se oranžová koule o průměru několika decimetrů, která je schopna projít zavřeným oknem i betonovou zdí. Je to jakási forma energie, která je nejspíše vězněna jinou energií. Zaniká někdy tiše, někdy velkým výbuchem. Zřejmě je podobně jako plameny tvořen plazmou.
Nejznámější jsou blesky směřující do země. Výboje CG, jde většinou o výboje záporné, které odvádějí záporný náboj ze spodní části oblaku. Malé procento představují výboje kladné CG+ z horní nabité části. Ve srovnání s CG- jsou silnější a trvají déle. Vznikají na okrajích bouřkových mračen, kde neprší. Bývají příčinou lesních požárů. Zasáhne-li blesk strom, promění se kapaliny v cévních svazcích v páru tak rychle, že svým rozpínáním roztrhnou kmen.
Blesk typu CG na nás působí dojmem, že se šíří z mraku do země. Skutečnost je však složitější. V první fázi se výboj z výšky několika kilometrů v postupných krocích se blíží k zemi rychlostí kolem 100 km/s. Což je dostatečně pomalu, abychom dokázali zachytit směr jeho pohybu. Je klikatý a bohatě rozvětvený, neboť hledá nejschůdnější cestu. Od vyvýšených míst na zemi mu vycházejí vstříc krátké výboje. Jakmile se jeden z nich ve výšce několika desítek metrů setká, vytvoří se dobře vodivý kanál o průměru 1 až 5 centimetrů, kterým vzápětí proběhne zpětný výboj ze země do mraku. Dosahuje mnohem většího jasu a rychlosti 3000 km/s. Na to už zrak nestačí, takže vidíme záblesk protínající naráz celou oblohu. Vzduch se v okolí blesku ohřeje na 30 000 stupňů C. Následkem rozpínán vzduchu vznikne tlaková vlna, kterou si lidské ucho vysvětlí jako úder hromu. Za hlavním výbojem následuje několik dalších probíhajících střídavě oběma směry.
Zasažení člověka bleskem je vzácný jev. Dost lidí úder přežije, ale i tak mají blesky každoročně na svědomí řadu lidských životů. Pokud vás zastihne bouřka na nechráněném místě, přečkejte ji v podřepu s nohama u sebe a rukama na kolenou. Nohy u sebe zabrání vzniku krokového napětí a ruce na kolenou zabrání průchodu proudu přes srdce.
