Svržením dvou atomových bomb na Japonsko skončila druhá světová válka. Zbyli dva mocní soupeři - Spojené státy a Sovětský svaz. Vzhledem ke studené válce potřebovaly obě strany mít
bombardér, který by mohl svrhnout atomovou bombu na kteroukoli část nepřátelského území. Požadavky na letoun nesoucí atomové zbraně byly velmi vysoké. Byl potřeba stroj, který bude schopen s bombou o velikosti osobního auta bez přistání a tankování uletět 16 000 kilometrů. Na americké straně dostala zakázku na výrobu firma Boeing. Ta již vyrobila stroj B-29, který svrhl atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. To dalo vzniknout nejmohutnějšímu bombardéru všech dob - Boeingu B-52 Stratfortress. První prototyp opustil výrobníh haly roku 1956, sériová výroba se rozběhla o tři roky později. Stroj je 49,04 metru dlouhý, rozpětí má 56,39 metru, plně naložený váží 219,6 tuny. Osm výkonných proudových motorů Pratt & Whitney dokáže hnát stroj rychlostí 956 km/h.
B-52 se staly hrozbou pro nepřítele. Naloženy atomovými bombami neustále hlídkovaly ve vzdušném prostoru Spojených států. Tato situace trvala do roku 1960, stroje však byly neustále v pohotovosti až do roku 1991. Ani pak ale nebyly vyřazeny, během operace Pouštní liška v lednu roku 1999, vypustily na Irák více než 90 řízených raket, zúčastnily se i operace Pouštní bouře roku 1991 v Perském zálivu. Dodnes tvoří strategickou část amerického letectva.
Stroj byl zmodernizován, změnil se tvar křídel, pod křídla byly připevněny pylony pro upevnění bomb nebo raket. Orientaci posádky zlepšil infračervený radar a noktovizní kamerový systém. Změny se dočkala i pumovnice, do které lze naložit několik menších pum místo jedné velké. Nově instalováno bylo navigační zařízení GPS. Má nové vysílačky, které jsou chráněny proti odposlechu. Nahrazeny by měly být i motory, plánovány jsou čtyři nové motory s tahem 151 - 191 kN, tato výměna zvýší akční rádius strojů o 40%.