Od roku 1990 se zvýšil počet osobních automobilů v České republice přibližně o třetinu. Ačkoli se u nás často hovoří o přeplněných silnicích, čísla potvrzují, že k evropské špičce i průměru EU máme relativně daleko.
Ačkoli jsme se od roku 1990 k motorizaci velikostí srovnatelných států Evropské unie z hlediska samotného počtu automobilů i průměru na jednoho obyvatele zřetelně přiblížili, zjevný rozdíl je ve stáří registrovaných vozidel. Počet automobilů starších deseti let je v Česku takřka trojnásobný než je tomu v Irsku, dvakrát převyšuje údaje v Belgii, Německu, Portugalsku, Francii, Nizozemsku, Velké Británii, Rakousku i Španělsku. Trochu překvapivě nedaleko našich čísel jsou severské státy Finsko a Švédsko.
Nadpoloviční podíl automobilů starších deseti let v českém automobilovém parku ještě neprozrazuje to nejhorší, velký podíl opravdu hodně starých automobilů. Největším problémem Česka je víc než desetina automobilů ve věku přes 20 let. Podle měřítek EU by se vlastně mělo hovořit již o veteránech. Tyto automobily představují nejen statistický problém, protože poněkud deformují věkový průměr vozů hodně se pohybujících na silnici (nejstarší auta jezdí většinou málo), nýbrž také bezpečnostní a ekologický aspekt. Jedná se - až na vozy patřící mezi sběratelsky cenný exempláře - o technologicky zastaralé typy (Škoda 1000, 100, 105, 120, Trabant, Wartburg, Volha, Žiguli atd.). Ještě vloni bylo registrováno v ČR přes 400 000 vozů značky Škoda starších 20 let, a na 100 000 Wartburgů a Trabantů s obdobným datem narození. Absolutním rekordmanem v tomto směru je průměrný věk téměř 25 000 vozů Škoda 1000 MB (35,95 roku).
Podle Centrálního registru vozidel ministerstva vnitra ČR (CRV) bylo k 31. prosinci 2002 evidováno v České republice celkem 5 740 823 vozidel (průměrný věk 17,22 let), z toho 5 004 175 motorových (průměr 16,45 let). Osobních automobilů bylo registrováno 3 648 905 (průměrný věk 13,72 roku). Srovnání s obdobím na přelomu roku 1990 nelze učinit, protože tehdy policejní evidence registrovala jen typy automobilů, nikoliv jejich výrobní roky. První údaje o průměrném stáří pocházejí z poloviny 90tých let a tehdy to bylo 14,61 roku. Nejlepší průměr panoval na konci roku 1999 (13,02), od té doby se postupně pomalu - přibližně o desetinu ročně - zvyšuje.
Proč se takřka nemění? "Výrazné omlazení nespočívá jen v přílivu nových a řekněme zánovních automobilů z dovozu, nýbrž ve vyřazování starých vozů. K tomu došlo v masovém měřítku jen v době zavedení povinně smluvního pojištění místo povinného ručení, kdy řada majitelů zrušila již nepojízdné vozy," upozorňuje Ing. Ešner ze Sdružení automobilového průmyslu, které se mezi mnoha statistickými údaji zabývá i sledováním průměrného stáří automobilů. Tento údaj se v posledních letech mění jen málo, což je relativní úspěch, nicméně například na konci roku 2002 byl o 0,11 roku horší než na konci roku 2001. Výrazné rozdíly však existují mezi kraji a regiony. V Praze je například průměrný věk 11,49 roku, což je opět údaj srovnatelný s řadou států EU, ale v Libereckém kraji je to 14,84 roku. V mnoha okresech přesahuje průměr dokonce 15 let. Záporný rekord drží okresy Česká Lípa (16,33 roku) a Jindřichův Hradec (17,33).
Automobilový park České republiky by tedy potřeboval výrazně omladit. Současný prodej přibližně 150 000 nových a stejného počtu dovezených ojetých automobilů tuto funkci neplní. Dokonce i 225 000 nových automobilů ročně (+25 000 ojetých ve stáří do 5ti let) by vedlo při současném stylu vyřazování 100 000 vozů ročně (průměrné stáří 18 let) ke snižování věkové hranice jen o necelý měsíc ročně. Teprve vyřazení 200 000 starých vozů ročně by začalo skladku omlazovat a přibližovat standardům EU.
Podobné problémy se starými vozy však znají i státy EU. Konkrétně třeba ve Francii a Itálii koncem 90tých let tamní vlády poskytly dotace motoristům. Řešily tak hned dvě oblasti. Zbavily silnice starých neekologických vozů a podpořily obchod a vlastně i tuzemskou výrobu, protože v obou zemích místní patrioti vyhledávají hojně auta místních značek. Akce měly ohlas a vydařily se. Meziročně se prodej nových osobních automobilů zvýšil o 40%. Podle názoru expertů má takový krok sice kladný účinek na technický stav a stáří automobilů, ovšem vzhledem k urychlení poptávky po nových vozech následuje po skončení nabídky hluboký útlum prodeje.
V Česku si s podobnou myšlenkou pohrával předchozí ministr dopravy a spojů ČR Jaromír Schling, který navrhoval přispět každému majiteli automobilu staršího víc než 15 let částkou 90 000 korun. Pořídit by se takto mohly pouze automobily do ceny 250 000 korun. Pokud by možnosti využili všichni majitelé takto starých automobilů, jichž je na 1,2 milionu, stát by to stálo víc než 100 mld. korun. Schling chtěl rozložit podporu na dva až tři roky, a peníze do státní pokladny by měla zčásti vrátit DPH. Pokud se samotnou motorizací máme členským státům EU vyrovnat, museli bychom mít registrováno o třetinu až polovinu automobilů víc. Od roku 1991 do konce roku 2002 bylo na území České republiky prodáno 1 515 778 nových automobilů, z toho 886 224 z české produkce a 629 554 z dovozu. Současně bylo dovezeno 1 268 712 ojetých, z nichž asi třetina nikdy nebyla přihlášena. Zdánlivě velká čísla, ovšem v na počet obyvatel jen o polovinu větším Nizozemí se 900 000 nových automobilů prodá za rok a půl, v Rakousku potřebují necelé tři roky. Francie "spolkne" ročně přes milion nových automobilů, Španělsko hlásí kolem 750 000 ročně, Německo v průměru čtyři miliony. V Česku bylo loni prodáno 147 754 nových osobních automobilů.
Přesto část naší země naší země je z hlediska motorizace už v Evropě. Praha. Počtem osob na jeden automobil (loni 2.06, předloni 2.12, v roce 2000 2.18) je blízká předním zemím EU. Praha už postoupila na celostátní úroveň Belgie, Francie i Velké Británie, už předstihla celostátní průměry například Španělska a Švédska a dokonce i Nizozemska.